Den pátý – voda a vzduch

Na dnešek jsem chtěla vyhlásit den odpočinku. Jenže matné útržky předpovědi počasí mě trochu varovaly, že dnes je poslední hezký a hlavně teplý den a někde z paměti se mi vynořila informace, že ve čtvrtek se na Lipně koná nějaká obr akce v cyklo oblasti. Takže jsme raději  dopoledne vyrazili směr Lipno. Už když jsme vystoupili z auta, měla jsem pocit, že akce se koná dnes a ne jedna. Davy lidí na parkovišti, u lanovky, prostě všude. Žádná akce se ale nekonala. Vystáli jsme tedy frontu na lístky na lanovku. Zmatenější ceník jsem už dlouho nečetla. Tento názor jsem nesdílela sama, bylo nás takových hodně.

 Nicméně šli jsme vystát frontu na lanovku,

vyjeli jsme na Kramolín a vystáli další frontu na zmrzlinu. Následovala fronta a Stezka korunami stromů.

Na té to byla vlastně jedna velká fronta. Ale zážitek hezký, ne, že ne. Užili jsme si to, prošli v klidu, beze spěchu. Pro zpestření jsou tady různé prvky, prý adrenalinové.

Fronta na tobogán, není v ceně vstupenky, platí se zvlášť. Nejeli jsme.

Výhledy

Tam někde v dáli, je naše domovina...

Maskot zdejší stezky

 Pak jsme se šli podívat, zda jsou volné koloběžky, když už to na Kleti nevyšlo. No a co myslíte. Fronta. Byli jsme zapsáni do pořadí. Ale je pravda, že během patnácti minut už jsme frčeli z kopce dolů. 

Bylo to moc prima. 

Ještě jsme se šli podívat na lodičky, vycachtali si nohy ve vodě a pomalu jeli domů. Rozhodně vím, kam opravdu nechci na dovolenou. Hotelové komplexy podobného tipu jako jsou na Lipně, tak to bych teda nedala. Hlava na hlavě, žádné soukromí, všude fronty. Ne, to teda ne. Na zpátek jsme to vzali kolem Vltavy, přes Rožmberk. Vltava posetá vodáky. Hezká cesta.U chalupy Lucka zase roztopila ohýnek, upekli jsme buřtíky. Domů jsme zalezli poměrně brzo, protože venku je prostě chladno.