Výpověď

Ráno jsem odvezla Lucku do školy a vyrazila směr Praha.
Po dlouhých osmi letech jsem se rozhodla dát výpověď v práci. Rozhodnutí to nebylo jednoduché.
Vedení mě vyslechlo, vzalo propisku a podepsalo.
Tak jo.....

Na oběd už jsem byla doma, vyzvedla holky ze školy, stihla dojít s Viki na očkování.
Na večer jsme měli lístky do divadla. Představení Amadeus. Trochu rozpačitá jsem z toho byla.
Tak asi jako z celého dne.

Ochlazuje se

A to docela dost, navíc tady dneska chvílemi foukal dost vítr a taky pršelo.
Nálada nic moc.
Lucka odpoledne u Šárky, Janička chvíli u nás.
Jsem sama na sebe naštvaná. Jsem bordelář a nemůžu nic najít. Budu s tím muset něco udělat.

Sportovní

Dopoledne jsme byly s Luckou doma.
Odpoledne jsme sebraly Šárku a jely do bazénu.
Po návratu jsem šla na tampolínky a aby toho nebylo málo, navrch jsem si dala hodinu zumby. Ufff.

Pracovní svátek

Počasí by vybízelo k výletu, ale zahrada volá.
Péťa byla na brigádě a pak frčela na VŠ.
Taťka, Lucka i já jsme celé odpoledne byli venku a snažili se dohnat, co jsme ještě nestihli udělat.
Stejně to všechno nestihneme.

Návštěva

Před časem jsem si plánovala, jak tohle prodloužené volno využiju, co všechno udělám, kam se podívám....
No, znáte to. Plánovat můžete jak chcete, situace je mnohdy úplně jiná.
Dopoledne jsem musela na nákup. Lednice zela velkou prázdnotou...
Péťa nějak nevychytala čas a zaspala do práce. Ještěže máme ty dopravní prostředky.
Po obědě jsme se rozhodli, že dovezeme na hrob rodičů kytku.
Když jsme odjížděli, bylo takové zvláštní nebe.

Kytku jsme dovezli, hrob opláchli, svíčku rozsvítili...

Pak jsme se stavily u bráchy na kafe. Z obýváku má výhled na Kozákov , což je vyhaslá sopka. V jednu chvíli, při západu slunce to tak opravdu vypadalo.

 A takhle to dopadne, když dvěma 11ti letým svěříte dvouleťáka. Vendulka upadla a je celá odřená.

Po troše naříkání a pár slzičkách  to bylo ale všechno v pořádku a holky si v klidu hrály.

Při zpáteční cestě jsme se ještě stavili rozsvítit na hrobě tady u nás. Taková zvláštní chvilka. Nebe úplně jasné, strašně moc hvězd a dokonce jsme viděli nějaké padat.
Když jsme asi za  5 minut vystupovali doma z auta už byly všude mraky....

Den těžký nebyl

Rozhodnutí sice padlo, ale realizace bude trochu jiná, než jsem si myslela, aneb dnes bylo ráno moudřejší večera, snad, doufám....
Poklidné dopoledne trochu narušila naše Kalamity Jana, která tady po poledni proběhla pro nějaké věci.
Odpoledne přišla Šárka a holky si stačily samotné. Dokonce se šly projít.
Muž přehazoval zimní gumy a já doháněla resty na zahradě.
Večer po tmě, ale úplné tmě, jsem se šla ještě s Viki proběhnout na 3 km kolečko.

Změna

Možná to znáte. Máte pocit, že všechno funguje tak, jak má a přesto někde hlodá červíček pochybností nebo možná nadějí, že by to mohlo být jinak. Píšete si pro a proti. Pořád je  to 50/50. Pak najednou slyšíte říkat sami sebe věci o kterých jste si mysleli, že je nikdy, ale opravdu nikdy nevyslovíte. A vlastně ani nevíte jestli děláte dobře.
Nicméně si myslím, že mne ještě čekají perné chvilky. Ale je to moje rozhodnutí. Jedna milá osoba mi napsala - nestresuj se, těš se. Tak jo, tak já to zkusím.Snad to dobře dopadne.
Dnešek jsem strávila takměř celý v práci. Stihla jsem jen s mužem kafe a dojít odvolit.
Lucka šla ze školy k Šárce.
Zítra bude asi těžký den.

Takový rychlý den

Na 9 hodin ráno jsme byla objednaná na jedno důležité preventivní vyšetření do města Rumcajse a Manky.

Dopadlo na výbornou.
Stihla jsem tedy ještě spoustu dalších věcí, které jsem měla v plánu.
Lucku jsem vyzvedla i se Šárkou. Holky si u nás chvíli pobyly a Lucka jela na hudebku.
Mezitím jsme stihli koupit kytku na hrob a zrovna ji tam dovézt.
Když jsem přijela pro Lucku na hudebku, paní učitelka na klavír ji chválila.
Navečer cvičení. No moc mi to dnes nešlo.
Přemýšlím a dumám až se ze mne kouří.

Ráno moudřejší večera

tedy nebylo. A navíc jedna "výživná" středa.
Takže dnes fyzický i duševní odpočinek. Žehlení to jistí.

Sluníčka jsem si moc neužila

Dopoledne jsem pracovala za zavřenými okny.
Poslední klientka je i dobrá známá, tudíž jsme spolu zašly na obídek.
Potom jsem byla objednaná na masáž a ta se taky trochu protáhla.
Masérka je maminka Lucčiný spolužačky. máme co řešit :).
Zrovna z masáže jsem vyzvedla Lucku z keramiky.
Potom jsem sebrala Viki a daly jsme si 3,5 km hodně svižné chůze (místy i lehkého běhu) do kopce.
Nejdůležitější z celého dne byl ale oběd. Od té chvíle mi v hlavě běhá milion skřítečků a řeší co dál.
Změnu ano, nebo ne. Bude to přínos, nebo ne...No je toho spousta. Snad se rozhodnu správně.
Ráno moudřejší večera.
A něco málo z večerního chůzoběhu

Pohyb

Pohyb už od dětství nebyl můj přítel. Nikdo mne k němu moc nevedl.
Umět plavat, jet na kole, na lyžích to ano, ale takové to pravidelné sportování, to u nás nebylo.
Ani jako vdaná paní jsem se moc nepohybovala. Ale zase na druhou stranu...Všechny tři holky umí na kole, na lyžích, plavat, na in linech. Není to tak, že bychom byli úplní peciválové, ale zase ne moc sportovní.
Jo, taky ráda chodím a ostaní holt musí se mnou :).
Taky jsem celý život bojovala s váhou. A zase, ne že bych byla bůhví jak obézní, ale oplácaná jsme byla odjakživa. Výrazněji jsem zhubla když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Pak jsem 2 x otěhotněla. Pak před 11 lety, kdy jsem se na sebe nemohla moc dívat.A znovu jsem otěhotněla. Když se narodila Lucka, taky jsem pěkně zhubla, ale nějak se to zvrtlo a v letos v lednu mě číslo, které se objevilo na váze vyrazilo dech.
Začala jsem s tím něco dělat. V mém věku už to není nějaký fofr, ale pokud člověk chce , tak to jde.
Navštěvovala jsem kurz Stob, abych se naučila jíst. Pomalu jsem se začala víc hýbat. V květnu jsem šla poprvé na Jumping. Po první hodině jsem myslela, že tohle ne, ale vytrvala jsem. Chodím pravidelně 2 x týdně, pokud to čas dovolí.
Naše slečna cvičitelka je naprostý nezmar. Její pozitivní energie nás všechny nabíjí. No a ta mne tak trochu vyhecovala, že dneska podruhé v životě jsem šla běhat. Běh, to se nedá nazvat během. Spíš chůzoběh, ale to nevadí. Prostě mě pohyb začíná " na stará" kolena bavit.
Tak snad mi to dlouho vydrží.
Jo a mimochodem, ta váha se stále, pomalinku, ale jistě posunuje směrem dolů. A i kdyby to číslo zůstalo , nevadí, hlavně, aby to zase nelezlo nahoru.
Dlouhonohá blondýna už ze mne nikdy nebude :).

Nějak nevím

co psát. Celý den jsem si připadala jak přejetá parním válcem. Večer jsem na to přišla.
Přes Čechy se přehnala bouřka. Proto ta změna.
Od doby, co chodím pravidelně cvičit tyhle změny snáším líp, ale dneska mne to nějak dostalo.
Nebo že by jarní únava?
Ncméně Lucka si všechno doplnila do školy. Taťka s Péťou zasadili vše, co bylo třeba zasadit.
I nějaká žabka padla, ale chtělo by to houšť.
A když jsem se konečně dokopala, že jdu ven, začalo pršet.
Nějak se mi ten den nevyvedl, tak snad zítra bude líp.

A zase kultura

Sláva, sláva, sláva. Lucky onemocnění byla asi vážně reakce na očkování. Dnes už je jako rybka.
Odpoledne jí přinesla Šárka úkoly a pobyla si tu do večera.
Moje maličkost ráno raníčko vstala, oběd připravila a jela cvičit. Odpoledne venku jsem pracovala. A navečer zase hurá za kulturou. Lucku jsem vzala s sebou.
U dobrého dixilendu jsme si daly horký čaj a horkou čokoládu.

 Potom jsme se koukly na crazy komedii. A nakonec nás čekalo to nejlepší.
Nejdříve tradiční znělka v podání účastníků festiválku.Je jich jen část, ostatní se na záběr nevešly a druhá fotka není použitelná.

A potom už Jelení loje. Pro znalce, ano opravdu jen v tomto složení. i tak byli skvělí.

A že to bylo nejlepší, co bylo tenhle víkend k vidění, tak o tom tedy žádná.
Pak ještě následovalo nějaké představení a koncert, ale vzhledem k pokročilé hodině jsme jely s Luckou domů. Janička byla zase za barem.

Nemoc, loučení a kultura

Ráno jsem vzbudila Lucku a bylo ouvej. Zvýšená teplota, bolavá hlava, bříško, skleněnné oči. Doufám, že je to jen reakce po očkování. Zůstala doma na pravidelné kontrole po telefonu.
V práci jsem měla mladého šikovného kolegu, který u nás končí, protože jde za tím, po čem touží. Škoda ho, ale je dobře, že se rozhodl a chce si zkusit splnit svůj sen. Tak jsme po docela náročném dopoledni ještě chvíli poseděli a rozloučili se. Hodně štěstí....
Po návratu domů jsem Lucii dala něco na teplotu, neb narůstala. Následně se jí ulevilo a vypadala celkem v pohodě. A jelikož je doma taťka a Péťa se nám vrátila na víkend, tak jsem po vzájemné dohodě vyrazila za kulturou. Probíhá u nás, tak jako každoročně divadelní podzimní festiválek. Bohužel jsem šla sama. Lucka musela zůstat doma, což mne dost mrzí.
Nejdřív jsem viděla Saxofonové kvarteto ze Zličína. Potom Divadlo Tramtarie Olomouc .
Následoval Zmatek nad zmatek. A už jsme se těšili na Děti z Bulerbynu a Jahodové děti.
Tak, jak jsem po včerejší premieře ochotníků měla smíšené pocity, tak dnes jsem šla domů skoro o půlnoci  velice dobře a vesele naladěna. Potkala jsem spoustu milých lidiček, viděla svou nejstarší šikovnou dceru v akci - obsuha za barem. Byly tam tři kamarádky a i oblečení měly holky vychytaný.

 Prostě to bylo moc fajn. Tak doufám, že se mi zítra podaří taky aspoň na něco ( přesně vím na co) jít.

Doktoři a kultura

Shodou okolností se mi podařilo dnes ráno sehnat místo na kožním. Dobré kožní je nedostatkové zboží, objednací doby dlouhé..... Lucii se totiž udělala na koleně divná piha. Ale je to jen piha, hlídat, nechat být.
Lucka do školy, já nečekaně na jednání s vedením školy a pak navíc ještě do práce, řešit zapeklitý problém.
Pro Lucku, vyvenčit Viki. S Luckou k dětské lékařce na pravidelnou "garančku". Oočkována povinným očkováním.
Vyzvedáváme Janičku, kontrolujeme zvířata.
Foto ukradené od Janičky. Třeba tři myšky- Wolfgang , Amadeus a Mozart.

Pak má taky zděděnou kočku

A mimo potkanů a šneků ještě taky mnohonožky.

U nás doma kafe.
Večer já a Jana na divadlo. Dnes totiž začíná takový malý divadelní festival. Potrvá do soboty.
Dnes hráli místní ochotníci nový kus. Těšila jsem se moc. Ani cvičit, ani běhat jsem kvůli tomu nešla.
Ne, že by to nebylo dobré, hráli dobře, to jo, téma taky docela ušlo, ale bylo to moc zdlouhavé. A nebyl to jen můj názor. Nevadí. Setkání s prima lidičkama není nikdy dost. A že nás byla skoro celá řada :).

Středy

bývají obvzláště výživné.
Já už si to tak nějak neuvědomuju, co je můj šéf zač. Dělám s ním už devátý rok a beru ho s rezervou.
Jenže dneska se Lucka v noci praštila do hlavy o stěnu :) a bolela ji ráno hlava. Teda nevím co v noci vyváděla. Jsem matka sadistka, šla do školy.
Po škole měla jít na hudebku. Volala, že se o TV uhodila zase do hlavy, ale v jiném místě a hlava jí bolí mnohem víc. Nakázala jsem přijít za mnou do práce (to by šla stejně, odtud na hudebku). Jenže když jsem ji viděla, jak je bledá ( víc než obvykle) a slzičky v očích změkla jsem. Zavolala jsem taťku, ať se při cestě domů pro ni zastaví. Ještě jsme pracovali. Doma se pak taťka ptal, co se šéfem bylo. Nic, dneska byl v pohodě. To můj muž nějak nechápal... No aspoň vidí, že to nemám jednoduchý. Práce spousta, zase jsem tam musela zůstat dýl, abych to dodělala.
Přišla jsem domů, Lucka ležela. V rámci zachování zdravého rozumu jsem sebrala Viki a šla se proběhnout. Ano, čtete dobře. Ne projít, ale poprvé v životě jsem se šla proběhnout. Teda on to byl spíš takový indiánský běh ( chůze, běh, chůze, běh atd.), ale zvládla jsem 4,3 km celkem v pohodě. Uvidím, jak na tom budu zítra. Holt na stará kolena blbnu. Ale to blbnutí mne baví a v poslední době mě dost často přepadá myšlenka, že prožívám jedno z nejhezčích období svého života. Jen abych to nezakřikla, že jo....

Úterý

Dny letí, ani nevím jak. Práce se mi nějak protáhla.
Lucka měla keramiku. A ač jsem měla nutkání, cvičit jsem nešla a snažila se dohonit domácí resty.
No, moc mi to teda nešlo.
Večer mi spravila náladu sms. V pondělí jsem se snažila dostat ke kožní doktorce, ale je to trochu problém. Dne navečer pípnul mobil, že se uvolnilo místo na čtvrtek, jestli ho nechci. No jasně, že chci. Sestřička je zlato. Nejen , že si na mě vzpomněla, ale ještě trefila moje číslo, juchú. Ještě existují hodní lidé.
Za to kamarádka, se kterou jsme chodily cvičit to vzdala úplně. Chodí jindy. Ale já to chápu, protože má malé dítko a potíž s hlídáním.
Dneska už hezky nebylo, dokonce chvíli i pršelo. jo, jo podzim je tu.

Pro velký úspěch

včerejší podzimní procházky jsme si dneska daly s Luckou a Viki repete.
Hned jak skončila škola jsme se sebraly a vyrazily na "kochací" podzimní barevný výlet.
Nějak jsem nemohla skousnout, že bych měla uklízet, prát, nebo se zabývat podobnými nesmysly.
Taky představa, že Lucka sedí celé odpoledne doma....
Nejdřív jsme koukaly na Trosky, ale byl opar a proti slunci...

Na druhé straně Kozákov, osvětlený, ale taky v oparu

 Krásná, že jo

 Valdštejn, taky proti slunci, taky v oparu

Chuť, tu podzimní jsme si spravily u rybníka

O kus dál jsem zastavila , když jsem na louce, zcela volně uviděla prasata. Myslela jsem si, že to jsou ta Vietnamská. Následně jsem se dozvěděla, že jsou křížená s divočákem, proto ta totálně zrytá zem.

A když se matka pluku s výstražným pohledem začala přibližovat, tak jsem zavelela na ústup.

A zase Kozákov

Nakonec naší výpravy jsme se stavily na našem oblíbenem místě

 Moje dvě malé horolezkyně

A pro změnu zase Trosky

 A aby se to nepletlo, tak ještě jeden Kozákov

Višňové sady, vršky stromů asi na jaře umrzly.

Pro srovnání jedno foto z jara, když všechno kvete...

 A ještě trochu podzimu, nějak jsme pořád neměly dost.

Myslím, že jsme si to skvěle užily.
Prádlo se vypralo samo, úkol jsme probraly v autě a doma ho jen hodily na papír.
Večer jsem stihla i cvičení.

Krásně

dneska odpoledne bylo.
Ráno to vypadalo, že na 10 metrů celý den neuvidíme jaká byla mlha, ale nakonec  bylo nádherně.
Chtěli jsme si užít tu podzimní nádheru někde v Českém ráji, ale babička nás trochu potřebovala.
Tak jsme se s Luckou a Viki nechaly vysadit asi 3 km před cílem a užívaly si alespoň cestou.

 Při zpáteční cestě jsme se ještě zajeli podívat na Kozákov na západ slunce.
Ale byla podyma a navršku dost zima. Raději jsme jeli domů, do teplíčka.

Podzim

a všechno, co k němu patří.
Pouštěli jsme draka.

Jen bohužel zůstal na stromě...

A ty barvičky..

Naše dáma, už je chladno, na zemi ležet nebude

 Ještěže je holky mám

Vtipné bylo ráno, dohodly jsme se na cvičení, ale včera někdo (víme kdo) omylem sebral všechny kabely k aparatuře. Tak jsem aspoň dožehlila to, co už jsem dlouho odkládala. A po obědě jsme byli venku, takové ty podzimní práce, ale i radosti.

Hočo Počo

Pravidelně, jedenkrát za rok pořádá firma u které jsem zaměstnaná seminář. Pro zaměstnance účast povinná.
Tak jsem ráno odvezla Lucku do školy a hurá ku Praze. Seminář měl spád, bylo to i docela zajímavé, končilo se dřív. A pak zase hurá domů. To vše za sucha. Jen jsem přijela domů, že se půjdu projít s Viki, začalo pršet a pršet a pršet.
Ale nevadí, povinnost odbytá, tak možná zase za rok. Doma vše jak má být.

Kolo pro Afriku

Tak o téhle akci jsem se dozvěděla ani nevím kde. Nicméně v našem sklepě se jedno dětské, v slušném stavu nacházelo. Nikdo ho nechtěl, ani zadarmo. Tak doufám, že poslouží dobré věci.
Dopoledne jsem šla do práce doladit nějaké drobnosti.
Bratr s rodinou byly dnes v našem městě u zubaře, tak se všichni stavili.
Odpoledne chvíle se žehlícím prknem a také s polínky ve sklepě. Navečer chvíle s trampolínkou.
Největší zpráva dne -  jsem podruhé prateta. Dnes se narodila Emmička. Synovcova druhá holčička.
A zítra mne čeká Praha, Hočo Počo služebně na celý den. Jak mě se nechce.

Knihovna

po dlouhé době jsme zašly s Luckou po práci a po hudebce do knihovny. Vybrat povinnou četbu.
V děstkém oddělení je nová knihovnice, mladá slečna. Uvidíme jaká bude.
Taťka ještě řezal a štípal dříví a já sebrala Viki a šly jsme se projít. Strašně rychle se už stmívá. Tak jen 4 km.
A Bára měla dneska promoci. Měly jsme tam být, ale bohužel to vyšlo na blbý den. I tak moc gratulujeme a myslíme na ni.

Ten pocit,

když si jdete koupit kalhoty.
Vyberete velikost, kterou si myslíte, že by vám snad mohla být. Ještě raději vezmete ty o číslo větší a s malou jiskřičkou naděje o číslo menší, co kdyby... Z kabinky odcházíte pro ještě menší kalhoty, protože ty troje vám jsou velké :). Juch, to bylo supr.
Takže mi pak ani nevadilo, že jsem v práci byla dýl, než jsem čekala.
Lucku jsem vyzvedla navečer po keramice a pak jela zase cvičit. Třeba si za čas koupím ještě menší kalhoty.
Jen mne trochu mrzí, že kamarádka, se kterou jsme chodily cvičit nemá v poslední době moc čas. Bohužel.

Z muzikálu do muzikálu

Dopoledne do práce, jen jiná pracovní náplň, ale to mi nevadí.
V průběhu dopoledne telefon. Výsledky odběrů. A jelikož několik klientů skolila nemoc, měla jsem čas zajet si pro ně. Nic tragického, přesto teď uvidím bílé pláště asi častěji.
Ještě stíhám oběd, vyřídit další povinnosti. Pak pro Lucku. Ta byla v divadle dopoledne se školou, spokojená a protože jsem aktivně zakoupila před časem lístek i pro ni, tak jde večer ještě jednou, protože to prej bylo dobrý. Uvidíme.
Odpoledne trávím rovnáním dříví a daří se mi  všechno zpracovat.
A večer hurá na úúúúúžasné představení. Parta mladých lidí ze sousedního městečka nastudovala jakýsi průřez muzikály. Bylo to naprosto vynikající.