A jak píšu, ráno to vypadalo na uplakaný den. Nějak jsem nemohla dospat. Tak jsem se sebrala a šla se projít ( místy proběhnout) do okolních lesů ( asi 3,5 km).
A i když bylo pod mrakem, bylo mi tam dobře.
Zjistila jsem, že pokud nezmrznou, borůvky budou.
Pergola z druhé strany rybníčku.
Zahrádka paní domácí
Naše dočasné útočiště
Chvíli jsme přemýšleli, jestli vůbec někam vyrazíme.
Vyrazili jsme, nejdřív trochu tajná trasa.
Rožumberk z úplně druhé strany, než je běžné.
A cestou k Rožumberku
U Rožumberku, na sloupu jsou označeny hladiny při nejhorších povodních.
Ta nejvýš je z roku 2002.
Na hrázi...
Po celých Jižních Čechách je velká spousta pomníčků a božích muk.
Některé jsou udržované,
některé méně.
Co mne tedy dost šokovalo, byly tyhle vlajky v jedné vesnici.
Všudypřítomná řepka. Lahodící oku, pro alergiky peklo.
Pohled na Třeboň a okolí z asi nejvyššího bodu ( 500 m.n.v.) v okolí. Dunajovická hora.
Tady jsme taky byli před lety a hrozně se nám tady líbilo. Tenkrát tu bylo přírodní koupání, dvě malé dřevěnné chatky...Klid, pohoda, romantika.
Dnes tady probíhají revitalizační práce a z jedné chatičky je obr dům.
Vracet se na pěkná místa nemusí být vždycky dobrá volba.
Tak honem pryč, zase krásným lesem,
A i když chvílemi pršelo, zase to byl pěkný den. Najeli jsme asi 37 km.
A večer naše oblíbené karty...
Žádné komentáře:
Okomentovat