Rybníky,

to je to, proč jsme jsem my "horalé" vlastně jeli. Rybníky a známá milá místa. A tak jsme se vydali tam, kde to důvěrně známe.
Přes kamenný most, který zdobí rybník Vítek.

Přes Hlínu, okolo rybníků Starý Vdovec, Nový Vdovec, Vyšehrad, Stolec až na Stříbřecký most.

 Moje zamilované místo.

Dál kolem Nové řeky po hrázi až na rozvodí. Na fotkách to nevypadá ( dalo to dost práce vyfotit skoro bez lidí), ale bylo to jako na Václáku.
Tolik cyklistů pohromadě už asi dlouho nikde nebylo.

Na Rozvodí probíhají nějaké stavební úpravy.

Vždycky tam bylo krásně, Lucka se tady naučila plavat.
Chvíli jsme tady poseděli a jeli dál. Vlastně zpátky.

I vodáky jsme viděli, nebylo jich mnoho, ale byli.

Odbočili jsme lesní cestou zase k rybníkům. A doufali, že lidí ubude.

A zase ta jména. Starý Hospodář, Nový Hospodář, Výtopa, Požár, Žofinka, Staré Jezero, Nové Jezero, Starý Kanclíř, Nový Kanclíř. Každý jiný a všechny jsou si tak podobné a pořád je na co se dívat.

Na tuhle vyhlídkovou plošinu jsme teda nešli.

Nakonec jsme dojeli k rybníčku Vizír. Takový menší, starnou, nikde nikdo, že se tady najíme.

Chtěla jsem vykonat potřebu a málem jsem šlápla na zmiji. Nevím, kdo se lekl víc, nicméně zmije zmizela. Tak jsme si sedli a pustili se do jídla. Najednou se Lucka otočila a ona holka klikatá se lezla podívat, co že to tam děláme. Zážitek obrovský. Zkontrolovala nás a zase se vrátila do lesa.

A zpáteční cesta vedla nečekaně zase kolem rybníků.
Tak ještě Podsedek, Humlenský a Stříbřecký.

I koníka jsme potkali.

A stejnou cestou jako ráno zase zpátky. Kolem louky plné pampelišek.

Někde jsme si chtěli dát kafe, nebo pivo, ale všude bylo zase tolik lidí.
Nakonec jsme zastavili na Pergole, teda skoro doma.
A tady měli sraz vodníci. Dorazili na kolech až z Domanína.

 Měli jsme docela štěstí, chytli jsme chvilku, kdy u okýnka skoro nikdo nebyl a tudíž jsme si i pstruha na grilu stihli objednat a on dokonce ještě byl. I pivečko a kafíčko.
Když jsme odvezli kola a vrátili se navečer ještě na jedno, nebylo kromě piva už vůbec nic. Ale vůbec nic, ani chleba , ani nanuky, žádné maso, prostě nic. U vedlejšího stolu dostali poslední kousek tlačenky a k tomu slané tyčky.
Paní, která tam pracuje už 14tým rokem říkala, že takový den ještě nezažila. Tolik lidí.
No, my vlastně také ne, tolik rybníků a zážitků. Karty jsme ale zahráli, to jo.
A najeto jsme ten den měli 47 km.