Postupně

přidávám zátěž. Musím sama otestovat, co si můžu a nemůžu dovolit. Samozřejmě cvičím poctivě a pravidelně.
Volali z práce.....Kdy už bych mohla....
Dny se střídají jako na houpačce. Někdy je líp, někdy hůř. Ale to už vím. Z vlastní zkušenosti, ale i z informací na netu. nejsem v tom sama. I děvčata na RHB mi potvrzují, že to tak je.
V pondělí to stálo za prd. Venku hnusně, taky si myslím, že se ještě ozýval víkend, kdy jsem moc neodpočívala.
V úterý už bylo o poznání lépe a ve středu to bylo tak dobrý, že jsem si troufla vzít Viki sama na procházku. Stále po silnici, to kdyby to nešlo a musela jsem volat o pomoc.

Na srnky Viki nereaguje, koukne na ně, ale nijak ji nezajímají. Teda si myslím, byly dost daleko.

Vyhledy zastřené, ač chladno, užily jsme si to.

Trasa něco kolem 5ti km. Z kopce, do kopce, ideální to není, ale ono to půjde.

Čtvrtek byl náročný. Martin přijel s jednodenním předstihem. Všude bílo, mírně mrzlo.
Na osm ráno jsem měla domluvenou jinou fyzioterapeutku. Víc hlav, víc ví a tahle mi byla doporučena a bylo to u ní domluveno skoro hned, jak se mi to stalo. Nechtěla jsem zklamat osobu, která mi chtěla pomoci, tak jsem si řekla, že k ní pojedu a uvidím. Vyjížděla jsem s výrazným předstihem, přijela jsem stejně pozdě. Nevadí.
Milá mladá paní, šikovná, rozumná. Názory hodně podobné té, co k ní chodím. Cvičení mi doporučila trochu jiné. Věnovala se hodně mé necitlivé noze, dostala jsem svůj první tejp. Celkově jsem byla s návštěvou spokojená.  Lepší by bylo, kdybych ji nepotřebovala vůbec, že.
Cestou domů jsem se stavila v nedalekém městečku. Byla jsem zklamaná. Spousta krámků zmizela, spousta změnila sortiment....Byla zima, chumelilo. Jela jsem domů, do tepla.
Potom na druhou rehabilitaci. Tentokrát se o mne starala "moje" fyzioterapeutka. Zase to bylo mučeníčko, ale prima. Další cviky, další rady. Já budu tááák chytrá ohledně zad.
Z rehabilitace na nákup, z nákupu do práce. Tam jsem se zasekla, bylo mi tam dobře. Kafe jsem dostala, zasmála se.
Z práce k Marušce vyzkoušet rozpletené věci. A cestou domů vyzvednout Lucku z klavíru.
Lucka má konečně zimní bundu. A to díky Janě. Ta ji našla na internetu, objednala a je to.
Dokonce je Lucka spokojená. Janičce 3 x sláva.

Péťa odletěla do Itálie za kamarádkou.
Náročný den, bylo toho docela dost. Tak jsem si řekla , že v pátek budu odpočívat.
Jenže dopoledne telefon. Janička SOS. Potřebovala by si nakoupit. A nechce s sebou tahat Marušku.
To já ráda. Stejně jsem měla dopletené vlňáčky a rukavičky....

Tak jsem jela za tím naším pokladem. Hodná byla, nezlobila, smála se, hezky jedla, dokonce se mnou usnula. To jsem teda byla spokojená.

Odpoledne přijel pán, co jezdí každý rok, konečně Lucce naladit klavír.
Péťa se má u kamarádky dobře, je hodná, dává o sobě vědět. Je v Turíně, toho se zemětřesení nedotklo, ale přesto jsem ráda, že o ní vím, že je v pořádku.
A v sobotu, v sobotu jsem krom oběda, praní a cvičení opravdu jen lenošila.