Tak nějak

si uvědomuji, že v současné době počítám čas v režimu od oné černé neděle.
Už je to šest týdnů. Jak už jsem psala v předchozích příspěvcích, je to pořád lepší a lepší.
Stále dodržuju doporučení z RHB, stále se musím brzdit ( nebo mě někdo musí brzdit) v některých činnostech. Něco jde líp, něco hůř.
Tak třeba v úterý jsem zvládla sama drobnější nákup, uvařit si oběd a pak už jsem jela na RHB.
Jiná fyzioterapeutka, jiný přístup. Zas bylo o čem přemýšlet.
Cestou domů...

 Ve středu, tak jako třeba i v pondělí, mi bylo hůř. Ono to přichází a odchází, myslím, že u mě to bude mít i souvislost s počasím. Ale žádná velká tragedie.
Na chviličku se tu stavila kolegyně z práce, zrovna lilo jako z konve. Což ostatně skoro celý den.
Takže procházka nehrozila, ale cvičím poctivě.
Odpoledne potřebovala Jana pohlídat Marušku, tak jel hlídat děda. Stačil mi zdokumentovat, že mnou upletená kaťata padnou. Z toho mám radost.

Čtvrtek byl trochu náročnější. Půl roku jsme byly s Luckou objednané k zubaři. Tak jsme to riskly.
U nás sice hnusně, ale v Jablonci už sníh. U zubaře vše OK, pochvala a vlastně to bylo rychlé.
Pokus o zakoupení zimních věcí se nezdařil. Budeme se muset porozhlédnout i jinde.
Zpátky domů a já ještě zase na RHB. Lucka upekla výborné mufiny na Den jazyků do školy.

V pátek byla Jana objednaná ke kadeřnici po hrozně dlouhé době. A rázem ze mne byla babička hlídací. S velkou obavou jsem to přijala, přeci jen to byl pro záda test. Ale všechno dobře dopadlo. Už vím, jak se k Marušce ohnout, jak ji zvednout a tak jsme si to docela užily. Když se maminka vrátila domů, byla i nakrmená a mohly jsme se jít na chvilku projít ven s kočárkem ( asi 1,5 km).

Po návratu jsem zkusila i dojít kousíček ( asi 1,5 km celkem) s Viki, to by taky šlo, ale nevím, jak by to bylo, kdybychom potkaly jiného psa. To jsem zatím neriskovala. Lucky sportovní den a den jazyků se myslím vydařil. Přišla docela spokojená. Péťa přijela zase na víkend.

V sobotu po obědě jsme dojeli s mužem a Viki nedaleko - na Masarykovu vyhlídku - autem. Péťa jela s náma, aby auto odvezla domů. My šli pěšky. Počasí podzimní, ale procházka hezká, asi 6,5 km. Poslední kus cesty už jsem měla dost, ale došla jsem. Uf.

 Asi největší radost z výletu měla Viki, řádila jak štěně. Dokonce si zase utrhla dva drápky, ale nesla to statečně, holt už je zvyklá.

 Panoramata nic moc...

Po návratu domů u nás byla Maruška, ale tentokrát neměla moc náladu. Nám to ale nevadilo.
V neděli si holky návštěvu zopakovaly. To už byla samý úsměv. Ale protože i spinkat se musí, vytáhli jsme kočár, fusak a deku (holky šátkují) po holkách a vyrazli jsme s dědou zase na procházku.
Spokojenost na všech stranách.

 Během víkendu mi zase hodně pomáhala Péťa, která večer odjela do Prahy.