Vysvědčení

O čem by se asi dalo psát poslední lednový den.
Patřím do té šťastné skupiny matek, které se nemusí obávat a řešit špatné známky.
Nejstarší dcera maturovala před pěti lety s vyznamenáním. Pravda, chvíli to vapadalo (matematika), že ani k maturitě nebude připuštěna, ale dobře to dopadlo.
To, že nedodělala vysokou je její mínus. To už já neovlivním.
Prostřední maturuje letos. U té obavy taky nemám. Pokud nedojde k nějaké nešťastné náhodě, tak si myslím, že to dá.
Zde důkaz, že se snaží.

 Otázka je , co bude dál. Nějak se nemůže rozhodnout, kterým směrem se vydat.
Ale zase jako u nejstarší, je dospělá, je to její rozhodnotí. My ji v něm můžeme jenom podporovat.

A Lucka? Zase pohoda. Sice tam je jedna jednička hodně vylepšená, ale byla jediná ze třídy.

Po práci jsem vyzvedla Lucku, ještě jsme zvládli hudebku, kde dostala jen známky do žákajdy a vypadalo to podobně jako ve škole. Potom jsme si vyzvedly Šárku a jely domů.

Lepší než obvykle

byla dnešní středa. Šéf perlil o poznání víc, osvícená myšlenka sledovala jedna druhou.
Klientů o několik víc než obvykle. Docela záhul.
Do toho Lucka s brekem, že je zrušená hudební nauka. Ještěže máme nejstarší dceru, která  byla v tu dobu poblíž a o Lucku se postarala.

Na dnešek

jsem si po práci domluvila kafe. S jednou moc milou osobou. A i když je to učitelka, k ní se tahle diagnoza vůbec nehodí. Máme hodně společného. Jednak my dvě, jednak naše prostřední děti.
Dvě hodiny uběhly a ani jsme si nestačily všechno říct. Důvod k dalšímu setkání.
Ještěže mám hodného muže a vyzvedl Lucii.
Doma jsem hledala a úspěšně našla karnevalové masky pro známou, potom úkoly a takové ty hlouposti.
A prší a prší. Podivná zima.

Na návštěvu

jsme se dnes odpoledne vydaly s Luckou.
Nejdřív jsem ale musela zvládnout cestu do Lysé a zpět. Ráno to bylo trochu děsivé, odpoledne už to bylo v pohodě.
Vyzvedla jsem Lucku a jelo se.
Do zasněžené krajiny.

K malým , roztomilým, chlupatým stvořením.
Bitka o jídlo

 Trocha mazlení

A zasloužený odpočinek

Den po té

Jelikož jsme do pelechu zalezli opravdu dost pozdě, tak jsme si přispali.
Oběd byl hotov od včera a tak o nic nešlo.
Odpoledne jsem upekla perník a udělala těstovinový salát.
Navečer se totiž stavila nejstarší dcera s přítelem. Měli jsme toho tolik na probrání.
Maturitní ples, postup její choroby ( je to na to dobré cestě), plánovaní jarní cesty do dálav dalekých.
Ale s nima je to pohoda, s nima se dá mluvit o všem. Stejně jsme to určitě nestihli.
Odpoledne i u nás začalo chumelit, tak jsem zvědavá, zda ráno budu schopna odjezdu do pracovního procesu. Pevně věřím, že ano.

Maturitní ples

Tak dnes nadešel den D. Přípravy dokončeny, s kadeřnicí spokojena, nalíčena kamarádkou.
Ještě před odchodem, Viki byla z té červené úplně hotová.

 Nástup k šerpování po červeném koberci

Šerpování slečnou třídní

 Naše maturantka

 Úklid "sponzoringu"

S kamarádkou, co jí líčila

A jedna rodinná

Nejstarší dcera bohužel zůstala pro nemoc doma.
Ples se docela povedl, všechno klaplo.Předtančení, šerpování, tanec, půlnoční překvapení i návrat domů.
UF, tak teď ještě tu maturitu.

Nehty, šaty, volby

Dopoledne jsem strávila pracovně, ač byla avizovaná dovolená.
Holt jsem šikovná a zvládám to ( někdy) i sama.
Rychlý nákup, vyzvednout Lucku, odvolit a domů.
Prostřední má zítra ples. Šaty už jsou doma, nehty hotové.
Už aby byla neděle a bylo to za námi.
Brrr , ta zima.

Zubní

Když byla Jana předškolák, musela brát dvoje ATB za sebou a následkem toho byly totálně zkažené zuby. Přístup našeho zubaře se mi tenkrát vůbec nelíbil a tak jsme změnili ordinaci.
Našli jsme skvělou , šikovnou a milou zubařku se spoustou zkušeností. A tak jsme skoro 20 let chodili k zubaři i docela rádi.
Naše paní doktorka, ač na to nevypadá, se rozhodla, že za rok půjde do důchodu. Člověk by si řekl, že rok je dlouhá doba. Jenže v našem městě je zubařů asi sedm a z toho pět se jich chystá zhruba do roka skončit. A co teď ?
Ve vesnici vzdálené asi 20 km od nás, shodou okolností v blízkosti mého i manželova rodiště, si jedna mladá, podnikavá paní doktorka postavila dům, ve kterém otevřela zubní ordinace. Zaměstnala samé mladé lidi. Naše paní zubařka a i naše nejstarší dcera, která se tam už přehlásila, nám tohle zařízení doporučily.
Byli jsme objednáni na dnešek dopoledne.
Takměř samá pozitiva. Příjemné prostředí, milé jednání, profesionální přístup, na tváři jen úsměv.
Mladý pan doktor, mimochodem sympaťák, nás vyšetřil, prohlédl, zrentgenoval, všechno vysvětlil, zapsal, pokud bylo třeba objednal k dalšímu ošetření. lucce kaz spravil rovnou. Sice trochu protestovala, ale zvládla to dobře.
Asi jedinou vadou na kráse je , že je to zubní a vlastně ještě jedna věc.
Ošetření se částečně platí. Nejsme na to zvyklí, ale ono se to časem asi zavede všude.
Od zubaře jsme jeli k babičce na oběd. Tam jsme mohli pozorovat ptáky u krmítka i pod krmítkem.
Kvalita fotek mizivá. Foceno malým kompaktem přes dvojité okno.

Odpoledne ještě Lucka zvládla hudebku s pochvalou, protože tenhle týden opravdu cvičila.
Jediná chybička dnes byla, že majitelka štěňátek byla zase nucena zrušit naši návštěvu.

Zase jedna

výživná středa. Dlouhá, pracovní.
Během ní napadlo šéfa několik " osvícených " myšlenek.
A kdo je nebude akceptovat, bude mít průšvih. Ne tedy průšvih, ale šéf si to bude pamatovat a jednou mu to přičtě k dobru. tak se máme na co těšit.
Mimo to jsem o polední pauze potkala jednu dobrou duši, která jakoby mávnutím kouzelného proutku rozehnala moje splíny. Hodně mne uklidnila a hlavně potěšila, že to, co se děje je vlastně naprosto normální.
Lucka na keramice točila na kruhu, ale moc se ji prý nedařilo. Snad to příště bude lepší.

Kadeřnice

byla dnes v plánu. Já i Lucka. když už máme jít na ten ples.
Padlo definitivní rozhodnutí, že Jana nejde. Není zdravotně natolik v pořádku, aby šla pracovat, tudíž nemůže jít plesat. Mrzí nás to, ale zdraví je přednější. A to i s ohledem na další rozhodnutí.
A to, že s Dankem budou cestovat. A to už brzo a daleko.
Snad se jim cesta povede a já se strachy nezblázním. Moc bych jim přála hladký průběh a spoustu zážitků.
Protože kdy, když ne teď, že jo. Mladí, svobodní, bez závazků. Docela jim závidím.
Na plánovanou kadeřnici nakonec taky došlo. Docela se to povedlo.
Došlo i na domácí operaci kuřího oka, či bradavice, či co to má Lucka na noze, ale ta se nepovedla. Budeme se muset obrátit na odborníky, jenže nevím, kde je najít.
Tady u nás mám pocit, že v tomto směru fakt ne.
A taky jsem slíbila Lucce rukavičky k plesovým šatům, tak se jdu pokusit něco spáchat. Uvidíme jak jsem kreativní.

Brýle

ne růžové, ale žluté. Na doporučení kolegyně, co taky hodně jezdí jsem si je nechala udělat.
Nejsou nic moc vzhledem ( vybrala jsem to nejlacinější, co se dalo), ale při zpáteční cestě z Lysé se osvědčily. Nevěřila jsem, že nějaký žlutý filtr tolik dokáže.
Svět je hned jakoby jasnější, oči nejsou tak unavené.
Obě cesty náročné. Náledí, zbytky sněhu, mrholení, sněžení, pološero. Prostě děs.
Ale dojela jsem v pořádku.
Lucka byla trochu naštvaná, protože padla plánovaná návštěva štěňátek. Snad to ještě vyjde, než se rozutečou do nových domovů.

Počasí

se nelepší, energie se nedostává. Tudíž k obědu je to samé co včera, neb bylo navařeno o trochu více.
Odpoledne se ohlašuje nejstarší, toho času nemocná dcera. Zastaví se i s přítelem a že by si dala "drnčák".
Naše oblíbené bramborové jídlo. Dělávala ho babi s dědou. Jak rády jsme ho tam jedly. A tak škrabu brambory a plním přání. A aby mužským nechybělo maso, tak trochu pikantních kuřecích  kousků.
 A ještě jablečný závin, sladkou tečku.
Janička i s Dankem přijedou, moc milá návštěva. Ten mladý muž se nám snad jen zdá. Je tu podruhé, chová se normálně, komunikuje normálně....K Janě se chová moc hezky. Asi přírodní úkaz. Ne, ne , ne, tak to má být, tak je to správně.
Tak to bychom měli. Aspoň někde spokojenost. I když záda bolí a viroza ještě neustoupila. Ale to chce čas a zase bude dobře.

Energie

to je to, co mi chybí. Sluníčko jsem neviděla ani nepamatuju.
Teda dneska na chvilku dopoledne jo, ale když jsem chtěla jít ven, bylo už za mraky. A dle předpovědi zase žádné dlouho neuvidím. Ach jo.
Nic mi nejde od ruky, nic mne nebaví, nic se mi nechce.
A tolik by toho bylo potřeba...
A tolik bych toho chtěla, co by ani potřeba nebylo...
Dodatečně jsem zjistila, že bio předpověď je na trojce. to se pak nemůžu divit, že jsem hotová....

V Liberci

jsem se dnes ocitla prapodivnou náhodou se 4 mladými lidmi.
To je tak. Prostřední dcera maturuje. Nejdůležitější je v tuhle chvíli ples, jak jinak.
Již v září jsme museli zamluvit šaty. Nešlo to někde poblíž, muselo se do Liberce, protože tam mají ty pravé šaty. Vybráno, zamluveno, zaplacena záloha.
Ples se přiblížil a musí se na zkoušku.
Vnímavý čtenář mezi řádky postřehl, že vztah s prostřední není zcela dle mých představ. Snažím se být asertivní a chápu její "jinou" povahu. V půjčovně šatů si zařídila sama zkoušku. Nutno podotknout, že si ji kvůli písemce přeložila. Navíc se domluvila ještě se dvěma kamarádkama, aby jich jelo víc najednou.
Padl na mne los řidiče. Slíbila jsem, jela jsem. Navíc s námi jel kamarád jako odborný poradce :).
Odpoledne po klidné práci jsem si ještě stihla nakoupit a pak jsme jeli.
Došla jsem s nima na místo a raději je opustila, už tak byla paní v půjčovně dost vyděšená z našeho příchodu.
Holky odzkoušely šaty, tady jedna chybí.

 Já navštívila stará známá místa.

Zavzpomínala na studia.

Zašli jsme do KFC a po nějakých drobných nákupech a jelo se domů. Musím  říct, že jsem byla příjemně překvapená. Vůbec jsem si mezi těmi mlaďochy nepřipadala divně. Normálně jsme se bavili navzájem, zasmáli se , podělili o společné jídlo. Všechno v klidu a v pohodě. Přesvědčila jsem se, že moje dcera je naprosto normální.
Jen doma se tak nechová, nechápu to. A mrzí mne to.

Ráno

to vypadalo na úžasný východ slunce. A jelikož jsem měla tak nějak volno, vzala jsem foťák, a že pojedu někam na kopeček tu krásu vyfotit.
Než jsem ale odvezla holky do školy, tak se zatáhlo a bylo po focení.
A zas mám dožehleno. A několik dalších žabek pryč....
Odpoledne měla Lucka hudebku a já hodinku krásy u kosmetické poradkyně. Dostala jsem ji od jedné známé. Řekněme si to upřímně, jde o lovení dušiček, ale bylo to fajn. Slečna byla příjemná, věnovala se mi, vysvětlovala přiměřeně, nic nenutila, nechala vyzkoušet. Nakonec mne dokonce i nalíčila, poradila mě, laikovi, i několik fíglů. Tedy nevím, k čemu mi to bude, uvidíme.

Zase jedna

pracovně výživná středa. Ani jsem tentokrát nestihla Lucku vyzvednou z keramiky.
Doma úkoly a trocha žehlení a odpadla jsem.

Setkání

Konečně ! Dlouho jsme se neviděli. vánoce, nemoci a jiné drobnosti se nás snažili rozdělit, ale to jim nepovedlo.

 Dnes odpoledne jsme s maminkou Tády a Tádou společně vyzvedli Lucku ze školy, prošli se parkem a v naší kinokavárně si dali nějakou tu mňamku.

 Lucka si trpělivě hrála s Tadýskem v dětském koutku a my jsme měly čas probrat vše co se událo a co nás čeká. Moc pěkné odpoledne.

Třešničkou byla Lucky jednička z dějepisu za nejlepší písemnou práci.
Aspoň k něčemu to učení se s ní bylo.

Chumelí se chumelí

Na ráno proběhla hrozná organizace jak, kdo a kdy, abych stihla včas odjet. Když má jako chumelit. Ráno sníh nikde, sucho, naprosto pohodová cesta a já v práci dost brzo.
Jenže jen jsem za sebou zavřela dveře do práce začalo sypat. A sněžilo celé dopoledne. Aespoň, že v práci byl klídek.
Odpoledne se mi ani těch 80km zpátky nechtělo jet. Dala jsem to, ale když jsem dorazila domů, tak se mi ulevilo.
Janičky záda  se nelepší a nezbylo jí nic jiného, než zůstat doma na neschopence.
Po příjezdu domů jsem šla vyvenčit Viki. Sníh má ráda, tak jsem ji chtěla dopřát svobody a nechala ji polítat. A jak jinak potvora jedna chlupatá, zase toho využila a zdrhla. Naštěstí ne daleko a brzo se vrátila. No, vrátila, musela jsem pro ní a pak ke mě přiběhla, tak aspoň, že tak.
A taky jsem dostala ještě jednu růži ( asi se fakt snaží polepšit ) a k němu zvoneček. Na ten prý mám zvonit, když bude něco v nepořádku. Tak jen aby nezvonil pořád. Snad ne.

Výročí

Dlouho jsem uvažovala, jestli to číslo napsat. Ano,dnes je to  už 24 let,co užívám manželovo příjmení.
Bydlím s ním už let 25. My jsme totiž ihned po tom, co jsme se dali dohromady, začali sdílet společnou domácnost.
A pak jsem ještě dlouho přemýšlela, jestli zde mám uveřejnit naše svatební foto. A nakonec proč ne, jen se pobavte. Kvalita nic moc. Přeci jen fotka už je to archivní a ještě skenovaná.

Neděle

oddychový den.
Dopoledne takové to nic nedělání jako oběd, prádlo atd.
Po obědě bylo taky i u nás konečně hezky a tak jsme vyrazili na prochajdu.
Skok na nádraží

Zkoušíme led, než jsem se nadála byla jsem po kotníky ve vodě a to je to jen kaluž

Kontrola kačen, jem mě mrzí, že jsme na ně zapomněli a nic jim nedonesli

 Nezbytná zastávka v parku

A cíl naší cesty, nová lávka pro pěší a cyklisty. Otevřená od podzimu, ale jelikož jsme víceméně stále mobilní, tak jsme po ní ještě nešli. Dnes tedy premiera.

A pak už jsme šli domů. Venku přituhuje a bylo vidět, že Viki už zima na bezdrápaté tlapky. No nám byla zima docela taky.
A večer? Večer už ona slibovaná kultura.

Walter Brandon Thomas: CHARLEYOVA TETA
První představení divadelní sezóny 2013. Můžeme se těšit na světoznámou a vůbec na jednu z nejlépe napsaných  komedií v historii divadla, tentokrát v podání Divadla Klicpera z Chlumce nad Cidlinou.
Jestliže etiketa vyžaduje u žádosti o ruku doporučení důvěryhodné osoby a vy žádnou nemáte, musíte o ni
požádat kamaráda. Ovšem pokud se kamarád má stát tetičkou, můžou nastat komplikace...

Hezky jsme se pobavili, nasmáli... Moc se nám to líbilo.

Vánoce

dnes u nás definitivně skončily. Vše uklizeno. Jak já jsem ráda.
Lucka se vrátila od kamarádky až odpoledne. Prostřední byla někde na nákupech s kamarády.
A tak chtě nechtě jsem byla doma jen s mužem. Sice pozdě, ale přeci mu docvaklo, že včera přestřelil.
No, musím ještě chvíli dělat uraženou, že jo. Co mě ale těší, že si to uvědomil. Důkazem budiž komentář u předchozího příspěvku. Poprvé za více jak dva roky něco napsal.

Tak jsem se snažila

včera nějak tu pomalu nastupující nenáladu přebýt tím, že jsem si vše zaznamenala pozitivně.
Na dnešní dopoledne to ještě nějak vydrželo. Práce v klidu.
Na odpoledne se dohodla Lucka, která už byla zase ve škole, se Šárkou, že se dlouho neviděly a že bude odpoledne tam. Budiž. Jen mi pak telefonem oznámily, že Lucka u kamarádky přespává. Taky dobře. Budeme mít s mužem výročí a pořád jsme plánovali, kdy si někam zajít. Prostor se nabídl sám.
Po nezbytných nákupech a domácím kafi, ke kterému jsem dostala hezkou kytku, jsme jeli volit.

 K tomu jsme měli v plánu ještě návštěvu obchodu s televizemi. Ta naše dosluhuje a teď se v krámku objevila nějaká v akci. Jeli jsme se jen podívat, posoudit,zvážit zda ano, či ne. Nebudu vás napínat je doma, ale radost z ní nemám. Po jejím zaplacení se totiž z muže stal mimozemšťan a nic jiného neviděl a neslyšel.
Co vám budu povídat naštval mě. Po několika letech volný večer bez dětí, bez starostí kdo pohlídá, nebo že už bychom se měli vrátit, výročí za dva dny....A on jen zapojoval a odpojoval kabely a ladil programy.... Chápu jeho technické srdce, ale myslím, že v tomhle případě by to do rána vydrželo.
Ta stará pořád ještě funguje.

Většina dnů

je tak nějak normálních, bezvýznamných, časem zapomenutých...
Ale když se člověk zamyslí, najde i pozitiva
- ač Lucka zůstala doma ( včerejší bolení v krku), nic jí není a na klavír a flétnu už odpoledne šla
- údajně volné dopoledne jsem strávila v práci poměrně nudnou činností,
  ale zase už nemám žádné resty (tedy v práci)
- stavila se za mnou Janička, ráno měla zablokovaná záda a nemohla se hnout, ale měla štěstí,
   na RHB ji vzali hned a pan doktor jí snad alespoň v té nejakutnější fázi pomohl a už jí je líp
- objednala jsem nás s Luckou ke kadeřnici přesně na termín, který jsem chtěla
- potkala jsem bývalou Lucčinu paní učitelku ( to je vždy milé setkání)
- troufám si říci, že i díky mojí osobě ( trochu jsem u toho chodila, remcala a prudila)
   byl konečně řádně vybaven zdravotnický kroužek na škole
- nesehnala jsem černý úplet v metráži, ale já to nevzdám a nějak to vymyslím
- domluvila jsem si rande s maminkou Tadeáška, konečně je po Vánocích a bude mít čas se zase sejít
- a největší plus dne !!! koupila jsem abonentky na kulturu v našem maloměstě !!!,
   když už se blíží to naše výročí společného soužití, tak si nějaký dárek zasloužím, že jo

Tak jak dnes ?

  8:00 - 12:00   práce
12:00 - 12:30   oběd
12:30 - 16:00   práce
16:00 - 17:00   přesun do Prahy
17:00 - 19:00   práce
19:00 - 20:30   přesun domů (lilo jako z konve, mlha jak mlíko, tak jsem moc nespěchala)
            20:30   konečně doma, Lucku bolí v krku
Naprosto skvělý den

Choroba

nechoroba, do práce jsem musela. Nesnáším takovou tu úřednickou práci, kdy hodinu děláte jednu blbost, která v závěru k ničemu není - toť statistika. No budiž. Vedení to chtělo, má to mít. V posteli s knížkou by mi asi bylo líp. Nebo bych ten čas využila jinak, líp. Zase na druhou stranu jsem byla v klidu, v teple, pěkně sama, jen s papíry a čísly...
Odpoledne jsem vyzvedla Lucku a musely jsme jet koupit nové cvičky. Ty staré se asi srazily, či co ?
Při té příležitosti se mi podařil docela dobrý kup. Naše prostřední bude mít maturitní ples. Situace je taková, že nemám chuť tam jít. Ach ty rodinné vztahy... Jenže Lucka se těší...
Nechodíme na plesy, nemám co na sebe.
A to co by asi šlo použít ( vím, že se z toho až tak nestřílí ) se nějak srazilo. Fakt to nechápu :).
Kouknu na stojan a byla tam. Halena plesová, třpytivá, pro nadměrné velikosti za slušnou cenu.
Na výběr ze tří barev. Černá - zavrhnuta ihned, laděná do červena - tuhle barvu prefuruju, modrozelená - úplně stejně laděná jako Lucky šaty. Když jsem slyšela chválu, jak mi to v té poslední sluší ( já si to nemyslím) bylo rozhodnuto.
Ono je to vlastně jedno. Vezmu ji jednou a zůstane několik let ve skříni, než ji odvezu na charitu.
A potom domů, úkoly, opáčko z přírodopisu, večeře, vyluxovat.
A to jsem se těšila, jak si zase zalenoším, přeci jen úplně fit ještě nejsem.
Jo a zítra to taky nevyjde. První letošní dlouhá středa a jako bonus na otočku HočoPočo.
Jak já se těším......

Nevěřila jsem,

že ráno budu schopná vstát a normálně fungovat. A ono jo. Jako úplně dobře mi není, ale Lysou jsem dala docela v pohodě. Přijela jsem domů, zalehla a spala. Pak jsme s Luckou dodělaly úkoly, neb na tatínka nějak nebyl spoleh. A zase lenoším, aby se choroba nevrátila. nechtěla bych.

Fit

tedy rozhodně nejsem.
Celý den trávím ve vodorovné poloze (až na drobné vyjímky).
Viki si mne hlídá a leží se mnou. Nechápe, co se to děje.
Jen doufám, že zítra budu schopná zúčastnit se pracovního procesu.

Úkoly

Ráno jsme si přispali. nikam jsme nemuseli, nikdo po nás nic nechtěl.
Při přípravě oběda mi zdatně sekundovala Lucka. Stihly jsme nejen oběd, ale i jablečný štrůdl.
A po obědě nás čekala jedna nepříjemná záležitost. Jelikož byla Lucka už týden před Vánoci doma, měla spoustu dodělávek a úkolů. Něco jsme pomalu začaly už v týdnu. Tak jsme na to sedly a až na jeden úkol máme hotovo.
Počasí stojí za prd. Taťka má rýmičku a "trpí". A jak jsem si dopoledne u Aranelky na blogu chválila, že se mě žádná nemoc nechytá, tak teď si nejsem až tak jistá. Nějaké podivné signály pozoruju. Tak jdu vypít horký čaj a k tomu přidat nějakou "prevenci. Snad to zabere a budu fit.

Po včerejším

divném dnu byl ten dnešní o poznání lepší.
Dopolední práce měla spád a vše se dařilo jak mělo. Takže ještě jednou hurá, rok 2012 uzavřen s definitivní platností.
Rychle oběhnout nejnutnější nákupy a domů. to moje dítě nejmenší je tááák šikovné, že i o oběd se sama postarala. Jo, je to jen vytáhnout z mrazáku a ohřát, ale přesto je šikula.
A pak už hurá na návštěvu. Vloni v květnu jsme tam už byly. Nedaleko nás mají v jednom domečku dvě fenky stejné rasy jako naše Viki. A jedné z nich se na Mikuláše narodilo devět štěňátek.
Včera jim byli 4 týdny a tak jsme se na ně s Luckou jely podívat. Nádhera.

 S maminkou

 Nejlepší místo ke spaní

Trocha akce

 Zasloužený odpočinek

 Lucky nejoblíbenější holčička Asabi, kdyby mohla tak si ji vezme domů...

 Krásná, že jo

Rozporuplné pocity

Nějak nevím, co dnes napsat.
Radovat se z toho, že se mi podařilo uzavřít rok 2012 ? Sice v mnohem delším čase než jsem počítala a za pomoci dalších několika lidí - problémy s PC. Ale mám to !
Nebo z toho, že Lucka ač má prázdniny a byla dnes sama doma, tak zcela dobrovolně šla na hudebku ?
A to pan učitel na flétnu šel do práce jen kvůli ní :).
Nebo se mám těšit na zítřejší práci? Přijede jeden kolega, který sem nejezdí tak často.
Nebo na zítřejší odpoledne, kdy jedeme s Luckou na návštěvu, kam prozradím až zítra.
Ale všechny tyhle radosti nějak zastiňuje smutek.
Smutek z rodinných vztahů. Nevím, kde jsme udělala chybu. Všechny vychovávám stejně. Všechny mám stejně ráda. Odezva je různá. Ta jedna bolí. Moc.
Pak mám ještě vztek. Ne smutek, ale vztek. Nemíním se rozepisovat. Jedno slovo postačí. Amnestie. Děs.
A pak mám smutek. Z neúcty, z vandalismu, z hyenismu, nevím jak to napsat.
Doufám, že autor promine, že jsem sem zkopírovala celý článek. Odkaz mi přišel málo.
Nejsem horolezec, ani nikdo z rodiny se tomuto sportu nijak významně nevěnuje.
Neznám osobně nikoho z obětí. Ale každý rok jsme tam zašli rozsvítit svíčku, kdykoli...Je mi smutno.

Horolezecký hřbitov v Českém ráji poškodili nenechaví zloději

03.01.2013  Autor: Petr Ježek

Desky se jmény obětí hor se na konci roku ztratily ze symbolického hřbitova pod Mariánskou vyhlídkou mezi Sedmihorkami a Hrubou Skálou. Zřejmě se staly obětí sběratelů kovů, kteří se již nezastaví před ničím. Škoda zřejmě přesáhne 100 tisíc korun.

Na deseti ztracených pamětních deskách dlouhých jeden metr a širokých 10 centimetrů byla napsána jména horolezců, místa úmrtí a datum tragédie. Nachází se zde nejen jména horolezců, kteří zahynuli na skalách v Českém ráji, ale kteří zemřeli při horolezeckém výstupu kdekoliv. Jde proto vskutku o unikátní hřbitov českých horolezců.
Členové horolezeckého oddílu TJ Český ráj, kteří se o symbolický hřbitov starají, odhadují škodu na více než 100 tisíc korun. „Je to bohužel tak, desky se musely ztratit mezi 29. prosincem až 1. lednem. Budeme se je snažit obnovit, ale je velmi těžké sehnat na něco takového peníze," potvrdil předseda TJ Český ráj Miloslav Homolka. Podle něj horolezci provedou opatření, aby krádež nebyla tak snadná, čímž si ale sami zvýší náklady na údržbu hřbitova.
„Krádež deseti desek byla oznámena ve středu 2. ledna. Poškozený uplatňuje škodu přes 100 tisíc, ale my musíme počkat na odborné vyjádření, jenž určí přesnou cenu, ta pak bude mít vliv i na trestní řízení," sdělil tiskový mluvčí Policie ČR Petr Kmínek.
Policie žádá případné svědky o podání informací k této události na telefonu 974 475 721 nebo na bezplatné tísňové lince 158. Kovové desky byly dlouhé 1 metr a široké 10 centimetrů, jejich váha byla přibližně 14 kilogramů. 
„Čin je zatím kvalifikovaný jako přečin krádeže, za který hrozí pachateli trest až dva roky odnětí svobody. Pokud byl pachatel již v minulosti trestán nebo čin spáchala organizovaná skupina, tak jsou sazby o něco vyšší," dodal policejní mluvčí.
Zloději barevných kovů řádí v poslední době na Turnovsku v nebývalé míře, pravidelně se ztrácejí okapy z chalup nebo železné tyče ze zahrádek, ale i plechy a železné součásti přímo z areálů a skladů různých firem. Nedávno se zloději pokusili rozebrat dokonce ještě nedokončenou lávku na Malé Skále. Málokdo se ale zatím odvážil pomyslet, že by někdo zneuctil hřbitov, byť jen symbolický.

Co o horolezeckém hřbitově uvádí stránky hruboskalsko.cz:

Cintorín byl otevřen v roce 1971, rok po neštěstí v Peru, kde při československé výpravě na Huascarán přišlo o život šestnáct horolezců a mezi ni i Valerián Rišík Karoušek, který poprvé přišel s myšlenkou symbolického horolezeckého hřbitova. Nachází se zde nejen jména horolezců, kteří zahynuli na skalách v Českém ráji, ale kteří zemřeli při horolezeckém výstupu, skálolezectví, boulderingu, lezení na umělé stěně a skialpinismu kdekoliv. Výjimkou byla jména Josky Smitky s bratry Chlumovými, jejichž život neukončila nehoda ve skalách, ale gestapo.
V roce 1986 prošel památník rozsáhlou rekonstrukcí, při které byly vyzlaceny desky i symbol puklého slunce a zbudován nový přístup po železném schodišti. Ten však musel být po té znovu zcela předělán, vzhledem k nesouhlasu Státních lesů. Založením Tělovýchovné jednoty Český Ráj přešla správa hřbitova v listopadu 1985 z ČHS do její působnosti. Na Štědrý den ráno zde pravidelně koná mši za zesnulé kamarády husitský kněz Aleš Jaluška.

Hurá je leden

Vánoce šťastně za námi a zase najedeme na nějaký rytmus a řád. Sice to ještě potrvá, protože Lucka má volno, jde až v pondělí.
Včera večer na mne skočila jakási záhadná střevní choroba. Během asi 15 minut mi bylo tak zle, že jsem si chtěla volat rychlou. Podotýkám, že alkoholu jsem neměla ani kapku a v jídle jsem se taky brzdila.
 Dobře mi teda ještě není, ale žiju. Dokonce jsem ráno vstala a vyrazila do práce. Byl to teda boj, ale dobře jsem udělala. Mám víc jak polovinu práce, která musí být do pátku hotová. Tak to snad zítra dorazím.
Lucka byla doma s taťkou, má ještě dovolenou. Viki celý den spala, asi jsme ji včera fakt utahali.
A abych dohnala to vánoční lenošení, tak jsem se vrhla na žehlení. Lucka vydatně pomáhala, je to šikulka.

Novoroční výstup na Kozákov

Letos proběhl již 35. ročník.
Musím zcela dobrovolně přiznat, že jsme se mockrát nezúčastnili. Někdy byly holky nemocné, jindy nepřálo počasí, taky se nám prostě nechtělo. Jenže včera jsem nadhodila, že bychom mohli vyrazit. Počasí by mohlo vyjít. Všichni zdraví. Myslela jsem, že budou odporovat, ale Lucka se po půlnoci sbalila, že jde spát, aby jsem ji vzbudila na výstup. Ráno bylo krásně, budíka jsem si dala, ale lenost byla silnější. Nečekaně muž zavelel, že teda jdeme.
Tak jsme asi o půl desáté vyrazili i s Viki.

Počasí opravdu vyšlo dobře. Na teploměru ráno - 2,00 st. C.  Sluníčko se mezi mraky hodně snažilo. Na výšlap tak akorát.

Není to až tak daleko a cíl byl zanedlouho v dohledu. (Teda my ho vidíme i z obýváku :) ).

 Z Krkonoš bylo vidět jen vrcholky

 K cíli jsme dorazili v poměrně slušném čase za necelé dvě hodinky.

Jen ty davy asi předčily i předvánoční ruch nákupních center.

Na vrcholku hodně foukalo. Tak jsme si vyzvedli diplomy a pamětní medaile ( i pro Viki) a rychle jsme to otočili nazpátek. Asi v polovině zpáteční cesty to vypadalo, že Viki nedojde. Trochu jsme podcenili její tlapky. Všude byly zmrzlé zbytky sněhu a ledu, nebo ostré kamení. Ale je to šikulka. Došla. Nažrala se, lehla a spí.
Z odpočinku ji vyrušila na chvíli jen nečekaná návštěva. Známá šla okolo nás a přišla nám popřát i s dětmi. Bylo to docela milé setkání.