Den druhý – přírodní

Ráno, tedy hodně brzo na dovolenou podle mne, už v 6:30 nás vzbudila Lucie. Bych jí praštila, protože sem se těšila, jak se krásně vyspím. No nic. Ještě chvíli jsem to ukecala.

Venku pod mrakem, po kopcích se válela mlha.

Co s tím. Vyrazili jsme na nejbližší možný cíl, a to kopec s celkem milým názvem Kluk s nadmořskou výškou cca 740 m n.m. Vrchol zdolán v pohodě, venku teplo, v lese vlhko.

Kupodivu komáří invaze se ani moc nekonala. Možná i díky repelentním náramkům, které jsem objednala na loňskou dovolenou, ale nějakým nedopatřením dorazily, až když jsme se vrátili domů. Potvory bodavé obletovali, ale neštípali. 

A protože se obloha docela vybrala a v lese bylo naprosto báječně, procházku jsme protáhli o značný kousek. 

Měla jsem vytisknutou mapku nejbližšího okolí a brali jsme to po lesních cestách. Docela jsem koukala, protože nás podle mapky vedla Lucka, která si všimla, že jdeme špatně a tím nám ušetřila pěkný kus cesty. Šikulka je to. 

K obědu byly rychlé těstoviny. Po obědě jsme zjistili, že další nájemníci jsou stejní jako před čtyřmi lety. Jaká náhoda. Mají s sebou holčičku o trochu mladší než Lucka. Tak se holky aspoň zabaví. 

Odpoledne jsme se rozhodli zdolat druhý nejbližší cíl a to zříceninu hradu Dívčí kámen.   

 I tady jsme byli před čtyřmi lety, a jelikož se nám tu líbilo, dali jsme si letos repete. 

Zde možno viděti barometr :).

Tehdy jsme keškovali, letos nějak nestíháme a připojení k netu tady není, takže nic. Ale tenkrát jsme díky této zálibě objevili naprosto úžasné místo. Skálu nad Vltavou s vyhlídkou na hrad. Výška veliká, moc se mi nechtělo, ale ti dva mě ukecali. A moc dobře udělali. Prostě nádhera, nádherná. 

Taťka s Luckou na nejvyšším vrcholku, vlevo pod nimi Vltava.

Foceno ze skály

Pokochali jsme se a hurá zpátky na chalupu. Za dnešek máme v nohách odhadem tak 12 km. Před chalupou ještě posezení se spolurekreanty. Další radost. Manželský pár domlouval výlet na zítřek. A já zjistila, že pán je stejně potrefený jako já. Vytisknuté mapičky, zaškrtnuté trasy, upozornění na zajímavá místa. K tomu extra vytisknuté, kde je jaká otvírací doba, vstupné, kde se dá najíst a další „důležité“ informace. Moje duše zaplesala a můj muž pochopil, že nejsem tak úplně mimo, že existují i jiní stejně zapálení. A že taková příprava je vlastně docela fajn, protože člověk dopředu ví co a jak.