Den třetí – aneb taky trocha historie

Ne neděste se, nebude tady přednáška  na téma historie. To jsme se jen dneska vypravili do Českého Krumlova. A tam na Vás ta historie dýchá na každém kroku.

Zaparkovali jsme na stejném místě jako před čtyřmi lety, tudíž už jsme přesně věděli kudy kam. 

Prohlídku zámeckých prostor  jsme v plánu neměli, ale byla jsem rozhodnutá, že na věž vylezu za každou cenu. Naposled totiž byla před vstupem asi tak dvouhodinová fronta.

 I proto jsme volili pondělí k návštěvě tohoto krásného města. Dobře jsme udělali. Počasí jak malované, lidí pomálu. Nejvíc tady bylo cizinců, češtinu jsme slyšeli málo. 

 Zakoupili jsme vstupenky na věž, vystoupali a kochali se. Tyhle pohledy se asi nikdy neomrzí.

Potom jsme si prošli všechna nádvoří, 

krásné zahrady, kolem otáčivého hlediště k leknínovému jezírku,

 pod zámek ke splavu a do historického  centra.

Na zahrádce nad Vltavou pod věží jsme poobědvali. Pravda, ceny vyšší, ale jídlo výborné a obsluha dokonalá. 

 Pocachtání  nohou ( Lucčiných) ve Vltavě, 

zjištění, že puberta cloumá úplně stejně s korejskými dětmi  jako s našimi, znovu procházka starobylými uličkami a byl pomalu večer. Cestou domů jsme dokoupili proviant a hurá na chalupu.   

Honem do lesa na dříví, naštípat ho a připravit na oheň. 

Koupili jsme si totiž buřtíky na opečení. Byla todobrota. Moc často je nejím,, ale dneska jsme si pochutnala. Mezitím se už vrátili ostatní spolubydlící. Holky předváděli něco jako badminton J,  my pohovořili. Zjišťujeme, že všude je to stejné. Zprávy z domova tak nějak pozitivní. Viki  je OK, ale nežere, asi se jí stýská.