Stačilo málo

Vyjet o trochu výš a měli jsme dnes odpoledne zimu jako z pohádky.

 Viki se to taky líbilo, kamaráda si našla

Pořádně si zařádila

Viděli jsme i netradiční zimní dopravní prostředek, ale že jim to frčelo...

A když se začalo smrákat, jeli jsme domů

Nashle v novém roce. Ať je takový, jaký ho chcete mít, ať se Vám všem daří podle Vašich představ a plánů. A ať Vám slouží zdraví a kvete láska.

PF 2012

Šemík dorazil do cíle

Akce kůň už tady byla v létě popsána.
Tak nějak se stalo, že na předání nebylo kdy.
A možná by k to mu ani nedošlo, ale nemám ráda dluhy do nového roku.
A tak jsem dnes sebrala celou ( fakt jsme se řízením náhod sešli všichni ) a jeli jsme Šemíka předat.

Kůň byl předán, návštěva klidná. A jelikož nebylo zrovna příznivé počasí ( hustě sněžilo) a já měla na odpoledne domluvené kino s kamarádkou, tak byla i poměrně krátká.
Ještě musím zmínit starší neteř, která je dost sportovně nadaná. Chodí plavat, jezdí na kole i závody, slušně lyžuje, ale docela obdivuju, že se sama naučila jezdit na jednokolce. Na fotce sice stojí, ale jezdit umí.

Po návratu jsem vyzvedla kamarádku, daly jsme si v kinokavárně čajík, probraly jsme jak jde život a shlédly skvělý film Perfekt Days. Teda skvělý podle mne, fakt jsem se nasmála. Myslím, že výkon Onřeje Sokola předčil Ivanu Chýlkovou ( zase můj názor).
Rodinka byla mezitím doma, prostřední si připravovala dobroty na zítra a nejmladší jí pomáhala. Taťka je chválil, jak jim to spolu šlo. Dokonce máme výbornou buchtu k snídani. ( A včera prostřední vyžehlila všechno prádlo, ona na toho Silvestra chce asi opravdu jít :)).
No nemám já se !?

Výlet k Báře

jsme měly s Luckou v plánu na dnešní den.
Cestou tam jsme se trochu kochaly.

Nečekala nás jen Bára, ale taky
Megi

 Bertha

Mikuláš

Tedy nejen oni, ale ty ostatní by si asi nepřáli zveřejnění.
Bylo to velmi, velmi, velmi hezky strávené odpoledne. I nějaké dárečky se objevily.
Dokonce došlo i na kadeřnický salon.

Báro děkuju a těším se na palačinku !!!

Inverze

tak nějak pokračuje... V rámci zachování zdravého rozumu jsem vzala Viki a šla se projít. To neuškodí nikomu. Venku je pořád " hezky ".

Všude mokro, bláto. No nic s tím nenaděláme.
Proto vymýšlíme panence oblečky. Vyfotíme, ale za lepšího světla.
A taky Viki má nový pelíšek v kuchyni (foto též později).

Říká se,

že jaký si to uděláš, takový to máš.
Hmm...Ráda bych. Ráda bych s některými lidmi ( zvlášť, když jsou blízcí) vycházela po dobrém, ráda bych se s nimi navštěvovala ( alespoň občas ), ráda bych s nimi sdílela dobré i zlé.
Jenže jak to udělat, když máte při rozhovoru s nimi pocit, že mluvíte s mimozemšťanem ???

PS: v našem domečku je vše OK, Lucka dostala panenku v letních šatech a tak vymýšlím zimní garderobu, aby nám chuděra nenastydla.
Taky co jinýho, když je ta hnusná inverze...nejen venku.

Návštěva

Když jsem se vdala a měla malé děti bylo zvykem, asi jako v jiných rodinách, že jsme jezdili o svátcích k babičkám. Takže 24. a někdy i 25. jsme byli doma, 26. k jedné babičce a 27. k druhé. Bývalo to hektické a neměla jsem to ráda. Všechno sbalit , hurá tam , zážitek z jízdy ( obě bydlely víc k horám) , když napadl sníh a silnice byly neprůjezdné. Na návštěvě chaos a zmatek, večer všechno zase zpátky a druhý den znova.
Letos je to jinak. Moji rodiče už nežijí a manželova mamka je přeci jen starší osoba. Tak si ji vždycky 26. už několik let přivezeme na celý den k nám. Vařit bych musela stejně. A babička je v pohodě, chválí úplně všechno co udělám. Lucka se má komu pochlubit s dárečky. Promítneme ji videa, prohlídneme fotky, zavzpomínáme. Tak nějak v poklidu.
Počasí stojí za pr.. Venku mlha,když neprší, tak mrholí, prostě fuj, fuj.
A tak sedíme doma a lenošíme.

Lenošíme

a užíváme si to. Venku prší, tak co taky jinýho, že. Takových pohádek jako letos jsem snad neviděla za posledních 10 let.

Štědrý den

a hlavně večer jsme si užili všichni.

Letos po dlouhé době jsem byla spokojená a nějak mi ty Vánoce ani nevadí (roky před tím to bývalo jinak). Všechno bylo tak nějak v klidu, beze shonu. Až se tomu sama divím. Ale jsem moc ráda. Po obědě jsme zajeli všichni, to znamená i s nejstarší, za babičkou s Betlémským světýlkem. Pak už domů, všichni hezky pohromadě jsme dopřipravili večeři, nadělili si dárky, pobavili se, zasmáli se.
Nejvíc si to ale užívala asi Viki. Vloni všechno prospala. Letos to s námi "prožívala".

Sama si našla svoje dárky

Rozbalovala

Prozkoumávala

A zase trhala

A zase zkoumala

Pečlivě si dárky hlídala

 A pak po té namáhavé práci odpočívala

Betlémské světlo

Tradice, která je stará už několik desítek let.
Nikdy jsme ho doma neměli. Až letos.
Kamarádka prostřední se o něj letos tady u nás stará.
A dnes byla tak hodná a donesla nám ho až domů.

Rovnátka

Na dnešní pochmurný den jsme byly s Luckou objednané na kontrolu s rovnátky.
Měly jsme v posledních dnech trošku problémy. Rovnátka neseděla, tak jak by měla. Volala jsem o dřívější termín, ale pan doktor byl nějak nedostupný.
Tak jsme bojovaly samy. Asi docela správně, protože Lucka byla pochválena.
Už když jsme dostaly dnešní termín, tak Lucka vymyslela, že musí udělat pro sestřičku a pana doktora dárek. Jak řekla, tak udělala.

Kočička a pejsek byli ozdobně zabaleni do celofánku s taktéž vlastnoručně vyrobenými perníčky ( čtyřlístek a prasátko). Myslím, že udělali radost.

Minutu ticha jsme strávily s Luckou v prázdné čekárně u pana doktora.
Zvláštní, ale jinak to nešlo.

I my

jsme dnes byli rozsvítit svíčku.

Praha je pro nás tak nějak nedostupná. Tak alespoň tady. Trochu mne mrzí počet svíček. Čekala jsem jich víc...

Jedna ze života

Jak jsem se asi chtěla zviditelnit.
Ráno jsem přišla do práce, vše si připravuji a čekám na příchod šéfa. Klepání na dveře. Klient, že má mít nějaké vyšetření. No ano, tak trochu jsem na něj zapomněla. Nevadí. Startuji přístroj. Na něm je v čase vánočním malý stromeček a svítí svíčka ve svícínku.
V tom " rozrušení" pokládám rozsvícenou svíčku do skříňky !!! Ale to si vůbec neuvědomuji. Připravuju si ostatní a říkám si, co že to ta kolegyně vedle dělá, že to je tak divně cítit. Když už to tedy fakt "smrdí" a já ji chci jít pokárat, ulpí mi zrak na svícnu a lehce čadící polici nad ním.
Závěr: nic se nestalo jen mám ve skříňce krásné černé očouzené kolečko !!!
Takže až potkáte žháře ve zdravotnictví, tak jsem v tom nevinně :).

Perníčky

konečně i ozdobené

 Ráno vozím do školy Lucku a sousedovic Aničku. Mají doma měsíční Adélku.
Anička vždycky hlásí jestli je hodná a tak. Dneska se chlubila, že při psaní Ježíškovi, napsala dopis i za Adélku. Když jsem se zeptala copak si přála, tak ani nevěděla.
Skromné to dítko. Žádné extrémní přání, žádná výrazná touha. Je spokojená tak jak je.
Musím podotknout, že Lucka už má o Ježíškovi jasno, přesto dopis taky psala.
Její přání byla taky skromná - pastelky, knížka, nějaká hračka...nic extrémního.
Je jen jedno přání, které tady řešíme stále. Druhý, ale tentokrát malý pejsek.

Hotovo

Kdysi dávno ( počítám, že je to víc jak 15 let) jsme si koupili do kuchyně rohovou lavici. Patřily k ní židle i stůl. Stůl jsme časem museli zvětšit ( to jak nás přibývalo ).
Lavice a židle měly čalounění v hnědé barvě ( je vidět na lavici- spodní část, ta zůstala zachovaná takřka v původním stavu), které se těmi lety značně opotřebovalo. Fotku před úpravou nemám, neb by u nás byla ihned sociálka.

A takhle vypadá lavice po našem zásahu. Látka byla zakoupena za pár korun ve zdejší prodejně. S výsledkem jsme spokojeni všichni i Viki nám to schválila.

Ze starého nové

jsme se snažili s mojí drahou polovičkou vytvářet celé odpoledne.
Jak já to měla hezky naplánováno. Přes víkend tohle udělám, tamto srovnám.
Včera si Lucka vymyslela cukroví, dneska manžel rekonstrukci rohové lavice v kuchyni.
Jeho elánu se muselo využít. Myslím, že se nám docela dařilo.
Foto nemám, kompletace snad zítra.

A psát o smutné zprávě dne se mi nějak nechce.
Zemřel Pan Prezident, ale především člověk lidských kvalit, které se už vidí málo.
Čest jeho památce.

Cukroví a stromeček

Cukroví máme skoro hotové, ráno ještě dopečeme perníčky.
Lucka je veliká šikula. Nejen že sama udělala těsto, ale komplet všechny sama vykrájela.

No a ještě jsme stihly ozdobit stromeček a už svítíme. Jindy nám ho nosil Ježíšek 23.12., letos z něj můžeme mít radost dřív.

A je to tady !

Všichni se diví, že 16. prosince padá z nebe bílé cosi.
Někde sníh, u nás by se to dalo nazvat sr....., protože  je to s deštěm.
Diví se lidé, diví se silničáři... Ale proč a čemu, vždyť je 16. prosince!!!
Kdyby byl červenec, neřeknu.
Ráno bylo krásné, lehce přimrzlo, vycházelo sluníčko, červánky na nebi. Pak se to otočilo.
A jelikož jsem vyrazila v botaskách ( chodím v nich dokud to jde), tak než jsem došla domů, pěkně jsem čvachtala.
Nápor klientů jsme zase zvládli, i když dnes to bylo docela problematické.
Rychlý nákup, ještě rychlejší návštěva sousedky, kde jsem si pochovala měsíční Adélku a jsem ráda, že jsem doma.
Lucka si stihla postavit mokrého sněhuláka, sama přišla jako žába.

 Měla mít nějakou akci se skautíkama, ale nešla, tady fakt prší se sněhem, brr.
To raději vyšívá, přinesla si ze školy z pracovního vyučování hezké přáníčko.
A tak se nezlobte na počasí a buďme rádi, že to začalo až dnes.

Vánoční koncert

Malý, třídní, vánočně i nevánočně laděný koncertík uspořádala paní učitelka, ke které chodí Lucka na klavír. Dala prostor všem dětem, které k ní docházejí, Lucka si zahrála i na flétnu.
Paní učitelka je v tomhle skvělá. Už jsem tu o ní jednou psala.
Takové příjemné předvánoční zklidnění a údiv nad tím, co ty naše děti všechno dokáží.

Odpoledne jsme ještě zvládly konečně devítiletou prohlídku ( nějak jsme se tehdy zapomněly dostavit). Ač mám pořád pocit, že Lucka je hubená, tak dle nějakých tabulek je naprosto v průměru. Paní doktorka ( taky fajn osoba) ji uznala zdravou, schopnou, bez vady.
Po včerejší poznámce dnes máme mimořádný úkol.
No schopná tedy opravdu začíná být :).

Konečně

mám obarvenou hlavu. A to díky nejstarší, která sice trochu opožděně ( dřív kvůli práci nemohla) přišla popřát Lucce k svátku.
Po velmi, velmi,velmi náročném pracovním dni příjemný relax u kafíčka a buchty. Tu upekla nemocná prostřední. Trochu jsem ji na to pečení navedla, dle jejího znění to dostala rozkazem, tak si vyberte. Nicméně " zasklená" byla výborná.
Po kafíčku už zmíněná kadeřnická služba. V práci je zatím spokojená, tak jí to snad vydrží.
Lucka dostala svoji první poznámku :). Nekázeň o přestávce. Zkoušeli, jak dopadne měkký bonbon, když se dá pod nohu židle a někdo na ni sedne. Byli přistiženi při činu.
A venku leje a leje a začíná foukat. Brr.

Svátek má

Lucka, Lucie, Lucinka, Lucíšek, Lůca. A ještě další podoby tohohle jména by se daly napsat. Prostě svátek má dnes moje nejmladší zlatíčko. Všechno nejlepší Luci.
Výběr jména pro třetího potomka nebyl úplně jendoznačný, ale dopadl velmi dobře.
Taťka měl dovolenou. Byl v plánu jeden specifický obchod. Když jsme dorazili  na místo, zjistili jsme, že už víc jak půl roku nefunguje. Naše cesta veda dál. Zima, ale slunečno.

 Něco se podařilo, něco ne. Hlavní byl příjemný čas strávený pospolu. Dopolední káva se sladkostí v poloprázdné cukrárně. Náhodné milé setkání s dávnou známou. Rychlooběd v místní vývařovně. Drobné pochůzky i s Luckou před její hudebkou. Malá oslava svátku v kavárně na palačince. Radost z dárků.
I když den ztrávený úplně jinak než bylo původně v plánu, hezky se vydařil.

Dutiny

zase zlobí prostřední a tak dostala ATB a má být doma. A já se těšila na klidný předvánoční čas. Tak hlavně, aby to konečně doléčila a měla pokoj.
Lucka je zatím OK, nejstarší má práce až nad hlavu. Pořádají nějakou vernisáž. Aspoň se nenudí.
Taťka má dnes Vánoční besídku, uvidíme, kdy a zda vůbec se nám vrátí domů ?

Neděle

byla klidná. Nějaký ten úklid, prádlo, pečení. Navečer vezl taťka babičce předělané brýle, tak byla spokojená.

55/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo - dneska to zase otočím, co mne trápí
- prostřední zase zlobí dutiny
- Lucku zlobí rovnátka, nějak se nemůžeme posunout dopředu, kontrola je za 14 dnů, dřív tam nejsou, po telefonu neporadili. Tak s tím bojujeme sami, uvidíme...

Procházka

Na dnešek jsem se těšila, jak se vyspím, dospím a odpočinu si. Děti jsou velké, celkem zdravé, tudíž předpoklad kvalitního spánku zaručen. Ha, ha, ha. Viki si klidně v 5 ráno začala zvracet. No a kdo musí vstát a jít to uklidit ? Správně, moje maličkost. Tak jako pobavení fakt dobrý. Ještěže to bylo jen jednou a pak už byl klid.
K obědu jsem dělala po dlouhé době kyselo, mňam. Pak jsem přemýšlela, co dál a usoudila, že chudák zvíře je přes týden docela zanedbávané, tak jsem ji sebrala a šly jsme se projít. Foťáček jsem s sebou měla, ale měl vybité baterky, tak aspoň něco mobilem.

Ušly jsme asi 8 km, ta potvora se vyválela v nějaké " vůni", takže po návratu musela do vany. Ale myslím, že si to užila. Lítala jak poděs a jelikož jsme byly i v opuštěném lomu, tak mohla řádit. Tam mi neměla kam zdrhnout. Od koupele spí, ani žrát nechtěla.
Navečer jsme ještě s Luckou stihly upéct linecké.
Taťka byl zas v bytečku, prostřední zas trápí dutiny.

54/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- dostatečný spánek ( i přes nečekané brzké probuzení )
- procházka s Viki
- cukroví, ale hlavně Lucka, která pomáhala, že jsem vlastně neměla skoro žádnou práci :)

Dárek, kino a klavír

Dnes jsem nemusela do práce. Tak jsem si ji našla doma. I několik žabek jsem spolkla.
Když jsem napsala článek o čajových sáčcích, tak jedná dobrá duše nelenila a poslala mi obálku. Tady je její obsah.

Ta milá osůbka má dost starostí sama se sebou a svou rodinou. A ona nelení, zabalí sáčky a pošle je zcela neznámé osobě. A to hned.
Marcelko máš můj velikánský obdiv a moc ti děkuju.
Sbírka se rozrostla o dalších 15 kusů.
Odpoledne jsem vyzvedla Lucku, dojely jsme nakoupit a zařídit pár věcí. Mimo jiné jsem si přivezla ještě další dva čisté polštáře.
Potom jsem se narychlo domluvila s pánem, co nám jezdí ladit klavír, aby se u nás stavil. Už asi 3 týdny zlobí několik kláves, vydávají divný zvuk (a když to poznám už i já, tak je to divný). Pán přijel, sedl ke klavíru a on .... no hrál, jakoby nic. Tak jsem byla za blbce. Nicméně klavír byl trochu rozladěný, pán měl čas a nástroj naladil. Takže všechno dobře dopadlo.
A na pozdní odpoledne jsem měla zamluvené lístky do kina. Na programu byla nová pohádka Micimutr. Pohádka se nám líbila, jen jsem těsně před kinem zjistila , že ji dávají na Vánoce. No to nevadí. S Luckou jsme si to užily a já taky konečně jednou viděla novou pohádku celou, nikým nerušenou a bez reklam.

53/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- volno v práci
- sáčky od Marcelky
- klavír je v pořádku
- nová pohádka

Pečeme

Těsta jsem měla připravená už v pondělí. Jen k tomu pečení jsme se dostaly s Luckou až dnes.Šikulka moje mi pomáhala a šlo jí to od ruky.

Odpoledne se tu stavila na kafe nejstarší, v nové práci je spokojená.
A pak jsem musela na Radu rodičů. Ta se tak nějak protáhla. Ze školy jsem odcházela ve 22:00. A že jsme toho vyřešily opravdu hodně :).

52/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- další dva druhy upečené
- kafe s nejstarší
- doma to zvládli v pohodě a já si mohla Vánoční radu rodičů poprvé užít

Toto letí

a máme tady zase středu. Jak jinak , než velmi hektický pracovní den. Zvládnut myslím se ctí.
Jelikož paní učitelka na keramiku má zapal plic, tak po práci rychle proLucku a domů.
Pečeme první cukroví. Sněhové pusinky. Nikdy jsem je nedělala ( teda jednou jo a byla to katastrofa). Dnes se myslím docela povedly, dobré jsou určitě ( rychle ubývají).

51/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- ráno nebyla ledovka
- práce nám šla od ruky ( i s novým , mladým kolegou,který se přijel zaučovat)
- povedené sněhové pusinky

Velké štěstí

jsme dnes ráno měly s Luckou. Včera jsme zapomněly napsat omluvenku za pondělí a tak jsme to ráno na poslední chvíli napravovaly. Já hudrala, protože ještě vozíme Aničku a ta je vždy vzorně na čas připravená. No zdržely jsme se tak o dvě, tři minutky. A to bylo mooooc dobře. Kdybychom jely na čas, asi bychom se připletly do tohohle nadělení.

Odnesly to jenom plechy, ale přesto brrr, děkuju, tohle bych nemusela.
Červené auto na dolení cestě není náhodou, sjelo tam shora a je poškozené.
Celkem snad 5-6 aut.Stihly jsme v pořádku projet ještě před příjezdem hasičů,
kteří potom silnici na nějakou dobu uzavřeli.
Po pracovním dopoledni jsem si zašla na obídek s mužem,
měl dnes volno a využil ho k dokončení kuchyňky v bytečku.
Během doby, kdy byla Lucka na hudebce jsem vyřídila spostu věcí.
Pak jsme zašly na slíbenou palačinku. Jako vždy byla mňamozní.
Procházka s Viki, doplnění úkolů a učiva za pondělí a je večer.
Nějak rychle se ty Vánoce blíží.

50/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- dojela jsem po ledovce dobře do cíle
- oběd s mužem
- palačinka s Luckou
teda dneska to vypadá, že mi radost dělá jen jídlo, ale ono jde spíš o ty chvíle strávené v přítomnosti někoho s kým vám je dobře

Mikuláš

k nám nechodí. Bydlíme na kopci, stranou města. Nikomu se k nám nepodaří dojít.
Jednou jsem si přivezli Mikuláše, čerta a anděla autem. Pak jsme to řešili návštěvou u někoho, ke komu přišel. Mělo to svá negativa. Zatímco moje děti ( později jedno dítě) dostalo jeden balíček s pár dobrotama, děti domácích dostávali od rodičů, od babiček atd. Leckdy velký nepoměr.
Tak jsme to zkusili jinak. Dělala jsem balíčky, a někdo je najde za dveřmi, jakože je tam Mikuláš nechal, protože jsme třeba nebyli doma, nebo už holky spaly.
Nikdy jsem je nepotřebovala strašit. U nás byl vždycky problém jen s jídlem, jinak to celkem šlo. Sem tam nějaký prohřešek byl, to jo, ale nic závažného.
Letos poprvé nedělám nic. Lucka už nevěří a společně jsem se dohodli, že jí něco dobrého koupím, až na to bude mít chuť a sama si to vybere.
Třeba palačinku v kavárně, už dlouho jsme spolu nebyly.

49/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- co včera vypadalo jako nemoc a proč zůstala dnes Lucka doma,
  je už dneska pryč a zbyla jen rýma, takže zítra hurá do školy
- uklizená koupelna
- připravená těsta na cukroví a hlavně šikovnost Lucky, protože je udělala naprosto sama,
  já jí jen nasypala přísady do misek

Hranaři

Na dnešek jsme měli zamluvené lístky. Není to moje parketa, tudíž nebudu hodnotit. Hvězdné obsazení, Sašovi to slušelo jako vždy...

Nový český thriller o korupci a politice  

Temný thriller se odehrává v české současnosti, kterou pokrývá dokonalá pavučina vzájemně propojených kšeftů a kšeftíků. Mnohem jemnější a nenápadnější, než byla ta v éře Mrázků a Krejčířů.

Samozřejmý systém vratek, resp. skrytých provizí, automaticky funguje na všech úrovních. Kdo v něm nejede, je mimo hru. Čím větší hra, tím ostřejší jízda. Je to balanc na hraně útesu. Dá se na ní udržet? Jak dlouho ještě? A kdo to všechno vlastně řídí?
Filmové drama se rozehraje kolem jedné velké zakázky, z níž měly podle zaběhnutých pravidel putovat vratky na zaběhnutá vyšší místa. Jeden z hráčů se ovšem rozhodne pro sólový postup, načež se prudce roztočí kolotoč sledovaček, kompromitujících materiálů, tajných nahrávek, mediálních intrik, výhrůžek, vydírání a zabíjení. Systém se zadrhne a hrozí kolaps. Protihráči volí krajní řešení.
Thriller HRANAŘI je sice filmovou fikcí, avšak nápadně blízkou dnešní realitě. Kontroverzní krvavý závěr lze tedy brát také pouze v rovině filmového příběhu, ale - kdoví...?
Info o filmu výpůjčeno ze stránek filmu.

48/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- kuchyňka vymalovaná
- kafe, palačinka a výborný čaj s mužem před kinem, mňam
- srovnané a zařazené čajové sáčky

530 čajových sáčků

Když byla Lucka ve školce ( cca 3 roky ) začala na popud ostatních dětí sbírat čajové sáčky.
Po nějakém čase ji to tak trochu přestalo bavit, ale mě bylo líto tu sbírku vyhodit.
Pokud je příležitost, tak si nový sáček vždy založím. Spousta známých už to ví a tak mi je průběžně nosí. Nebo když jede někdo na dovolenou, vzpomene si na mne při pití čaje.
A tak se mi tu za ty tři roky sešlo už 530 druhů čajových sáčků. Nejsem sběratel, nevyhledávám na netu ( a že by se jich za mrzký peníz dala koupit spousta), nejezdím po burzách. Prostě když objevím něco nového, tak zařadím.
A jelikož čaje můžu, tak si i já občas nový koupím.
A takhle je skladuju, abych měla přehled.

A tak kdyby jste někdy někdo narazil na zajímavý čajový sáček....
A kdyby někoho zajímalo jaký počet mají sběratelé, ta něco málo se dozvíte tady.

Prší, prší jen se leje

Alespoň od odpoledne tady u nás. V plánu byla mikulášská nadílka s ohňostrojem, ale vzhledem k počínající rýmě, lehkému kašli a povedenému počasí sedíme na zadku doma.
Ze zvědavosti jsem koukla na fotky začátkem prosince loňského roku a objevila tam tohle.

47/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
 - taťka maluje kuchyň v bytečku a je zapojený plyn